Text: Aleš Sirný
Závod protkala řada žlutých fází včetně jedné červené po velké havárii Jaye Howarda a Scotta Dixona, jenž se po dlouhém letu vzduchem zastavil až o hrazení na vnitřní straně dráhy. Vítěz kvalifikace naštěstí z totálně zdemolovaného monopostu vystoupil po svých.
Tři čtvrtiny závodu udávaly tempo jezdci týmu Michaela Andrettiho. Na špici se nejčastěji střídali loňský vítěz Alexander Rossi, šampion Indy 500 z roku 2014 Ryan Hunter-Reay a nováček Fernando Alonso. V popředí byl po celý závod i Takuma Sato. Potíž byla v tom, že všechny poháněly poruchové motory Honda.
Indianapolis (USA) | foto: IndyCar Media
Už v průběhu tréninků se u téměř deseti agregátů objevila porucha a sérii nešťastných odstoupení v závodě zahájil jeden z favoritů Hunter-Reay. Američan byl jedním z mála, kteří měl reálnou šanci na vítězství, ale kouř z motoru mu dal jasnou stopku. Krátce po něm se z třetího místa poroučel Charlie Kimball – taktéž s Hondou. Třetí motor Honda, jenž nevydržel plných 500 mil, byl ironicky za zády Fernanda Alonsa. Dvojnásobný šampion formule 1, který dal přednost Indianapolisu před Monte Carlem, se v průběhu závodu několikrát ocitl na čele a nebál se odvážných předjížděcích manévru po vnější stopě. V závěrečné části se pohyboval v druhé pětce a takový výsledek by byl pro nováčka velký úspěch.
Indianapolis (USA) | foto: IndyCar Media
Nejlepším nováčkem byl nakonec Ed Jones, který dojel na třetím místě s odstupem půl sekundy za vítězným Satem. Helio Castroneves se na krátko propracoval do čela, ale necelých pět kol před cílem ho pokořil Takuma Sato a vedení si udržel až k šachovnicovému praporku. Vděčit za to mohl vyššímu výkonu Hondy oproti Chevroletu v monopostu Helia Castronevese. Trojnásobný vítěz Indy 500 tak mohl jen přihlížet, jak si Sato míří pro historicky první vítězství v Indianapolisu a další týmový úspěch pro Michaela Andrettiho, jenž je dodnes považován za nejlepšího pilota, který v Indy nikdy nevyhrál.
