Jo, byl to dobrý měsíc. Jen čekám, kdy se něco pokazí. Ale i když se nám na konci jednoho dne nedařilo, vůz byl pořád slušně rychlý, dobře jsme se adaptovali, takže vše vyšlo hladce. Podivně hladce.
Je to nějaké špatné znamení?
Nesnažím se mluvit o tom, jak dobří jsme byli, protože se všechno může velmi lehce pokazit. Historie ukázala, že nejrychlejší vozy vždy nevyhrávají, obzvlášť tady. Jen se chci postavit na start a pak se uvidí.
Jaká je taktika? Dostat se na čelo a diktovat rychlost?
To je další věc, která nám tento rok přinesla smůlu. Podívejte se na Japonsko a Kansas. Celý závod jsme vedli a závěr nám zkazila strategie paliva. Doufám, že štěstěna se na nás tento měsíc obrátí, smůly už bylo dost. Ale pravděpodobně budu konzervativní, šetřit palivo a pohybovat se blízko čela. Vím, že Dan (Wheldon) chce vést hodně kol.
Nebudete spolupracovat při šetření paliva?
Čeká nás sezení, určitě na to dojde. Většinou on šetří palivo a je v pozadí, teď nedávno mu to vyšlo. Ale nabízí se spousta variací strategie.
Scott Dixon, vítěz kvalifikace na 92. ročník Indianapolis 500, pózuje před fotografy
Vzhledem k tomu, že Indy 500 je pravděpodobně největším závodem na světě, vyvíjí to na vás větší tlak?
Určitě, ale snažím se na to nemyslet. Přistupuji k němu jako k ostatním závodům. Když začnete přemýšlet o tom, že je to největší závod v roce, během těch dvou hodin vám to může uškodit na psychice.
Změnil se od unifikace sérií shon okolo závodů?
Rozhodně, strašně se zvýšil ruch. Zájem médií rapidně vzrostl. Nejlepší příklad lze uvést takto: Během tréninků, které trvaly šest hodin, jste občas museli na toaletu. Dřív vám cesta zabrala méně než 10 minut, teď je to okolo 45 minut. Pro mě je to první náznak toho, že znovu bude všechno mnohem větší.
