„Boys and girl, start your engines,“ zaznělo z úst A.J. Foyta a celý peloton vozu se rozjel do zaváděcích kol. Po startu se na druhé místo posunul Tony Kannan, který se tak dostal do sendwiche vozů Penske. Helio Castroneves vedl od prvního kola a při každém průjezdu cílovou rovinkou získával malý náskok.
V 10. kole zajel Australan Ryan Briscoe na neplánovanou zastávku. Již od páteční havárie se jen trápil a smůla jej provázela i v neděli. Než definitivně odstoupil, zajel ještě několik velmi pomalých kol.
Marco Andretti se po startu ze třetího místa propadl o několik pozic dozadu, ale jakmile zahřál pneumatiky na přijatelnou teplotu, vrátil se zpět na třetí pozici a začal stíhat vedoucí dvojici Castroneves – Kanaan. Ve 20. kole se Kanaan pokusil o předjetí, ale úspěšný byl až o dvanáct kol později, kdy se po zaváhání prvního Castronevese ujal vedení. Po třetině odjeté vzdálenosti již dostal naděleno jedno kolo Scott Dixon, který jezdil až na 13. místě. Netrvalo dlouho a na řadu přišel i Dan Wheldon.
Po 70-ti odjetých kolech začaly první zastávky v boxech. Mezi prvními byli týmový kolegové z Andretti Green, Marco Andretti a Dario Franchitti. Oba neměli daleko od kolize. Andretti při nájezdu do pitlane šel velmi tvrdě na brzdy a za ním těsně jedoucí Franchitti na centimetry vyvázl z hrozící kolize. Jakmile proběhly zastávky v boxech, stále pod zelenou vlajkou, pořadí na čele se ustálilo v podobě Kanaan, Andretti a Franchitti.
90. kolo – první žlutá fáze. Pace car tentokrát nevyjížděl z důvodu havárie či kolize, ale kvůli nečistotám na trati. Čistění trvalo poměrně dlouho a po restartu šel do čela Franchitti, bohužel jen na krátko. Favorit závodu Castroneves kolidoval s Carpenterem. Castroneves zajel do boxu s poškozeným levým předním závěsem a z jinak klidného a usměvavého muže se stal rozzlobený a poskakující pilot.
Po dalším restartu si čelo závodu udržel Franchitti pronásledovaný Kanaanem. Pořadí zůstalo neměnné až do 134. kola, kdy se do vedení probojoval Kanaan. Ani tentokrát si však jezdci příliš nezajezdili. Na vině byl do té doby výborně jedoucí Vitor Meira, který nezvládl průjezd zatáčkou a vlétl do bariéry.
Na konci 147. kola zavlály nad okruhem opět zelené vlajky a na čele se usadil Andretti před Kanaanem, Franchittim a Hertou, tedy všechny čtyři vozy Andretti Green ve vedení. V 181. kole se na první pozici posunul Tony Kanaan. V době, kdy do konce závodu zbývalo pětadvacet kol uhýbal Jeff Bucknum rychlejšímu vozu a na špinavé vnější stopě neudržel svůj monopost na trati a narazil do bariéry. Vedoucí pětice v pořadí Kanaan, Andretti, Franchitti, Hornish, Herta již do boxu nezamířila a závěrečný sedmnáctikolový sprint absolvovali na ojetých pneumatikách.
Po restartu zdolal Sam Hornish nejprve Franchittiho a vzápětí mu podlehl i Andretti. Na Kanaana již rychlostí nestačil, naopak Tomas Scheckter na nových pneumatikách exceloval a ještě dvě kola před cílem tvrdě atakoval Hornishe, nakonec však bez úspěchu.
Vítězem se stal Tony Kanaan, který po projetí cílem předvedl klasické oslavné „donats“.
foto: Ron McQueeney/IRL, IndyCar Media
