Stejně jako letos nasadil Aston Martin do závodu také před padesáti lety trojici továrních vozů. Jejich posádky tvořili v roce 1959 Stirling Moss s Jackem Fairmanem, Roy Salvadori s Carrollem Shelbym a Paul Frère s Mauricem Trintignantem. Post suverénního vládce patřil v oněch dobách Ferrari. Aston Martin vstupoval do závodu v roli outsidera, ale s velkým odhodláním porazit italskou stáj. Vedení týmu rozhodlo, že hlavní tíha boje s Ferrari bude ležet na bedrech dvojice Moss - Fairman. Právě tito jezdci měli v úvodu držet pekelné tempo s konkurenčními Ferrari. Zbylé dvě posádky měly čekat na svou příležitost.
Taktika britského týmu fungovala skvěle. V neděli 21. června 1959 v 16 hodin protnul cílovou pásku jako první Aston Martin DBR1 pilotovaný Salvadorim a Shelbym následovaný vozem posádky Frère - Trintignant. Vítězné duo absolvovalo během čtyřiadvaceti hodin 4347,9 kilometrů. Nejlepší z vozů Ferrari skončil třetí se ztrátou 25 kol.
Ačkoliv závod skončil obrovským úspěchem Aston Martinů DBR1, ne vše šlo před padesáti lety podle představ britské stáje. “Na začátku jsme rozjeli stíhací jízdu a pozdě večer jsme se ujali vedení. Pak jsme ale museli řešit problémy s vibracemi. Zajel jsem k mechanikům, ale nepodařilo se nám objevit příčinu těchto těžkostí a já byl vyslán zpět na trať, abych dokončil svůj stint. Stálo nás to hodně času, protože jsme museli do boxů zajet ještě dvakrát, než jsme přišli na to, co se stalo: ze zadní pneumatiky se uvolnil velký kus běhounu, ale kvůli tmě a karosérii kryjící zadní kola jsme to neviděli,” vzpomínal Roy Salvadori.
Aston Martin DBR1 se startovním číslem 5 v noci zajel k neplánované výměně pneumatik a po ní se začal postupně dotahovat k vedoucímu Ferrari. “Byli jsme rychlejší než Ferrari a neustále jsme se mu přibližovali,” pokračoval Salvadori. “Když Ferrari v neděli ráno odstoupilo, dostal jsem z boxu pokyn, abych zvolnil. Zpomalil jsem však příliš, Paul Frère s Mauricem Trintignantem s dalším DBR1 začali snižovat náš náskok, proto jsem musel znovu přidat!”
Dvojité vítězství v Le Mans bylo vrcholným okamžikem skvělé sezony Aston Martinu, na jejímž konci se britská automobilka radovala také z triumfu v mistrovství světa sportovních vozů.
Po padesáti letech se Aston Martin do Le Mans vrací znovu v královské třídě a opět do určité míry v roli outsidera, přesto tým věří, že dokáže bojovat proti výkonným dieselovým prototypům. Narozdíl od roku 1959 se nyní ve voze střídá trojice jezdců, stejně jako v dobách Roye Salvadoriho hraje klíčovou roli spolupráce všech členů posádky a celého týmu. To byla a stále je cesta k úspěchu. “Naše partnerství s Carrollem bylo naprosto ideální. Jeli jsme v jedné posádce, protože jsme byli stejně vysocí a mohli jsme oba mít levou nohu mezi brzdovým a spojkovým pedálem. Cítili jsme se společně dobře a tým byl přesvědčen, že naše spojení je dobré. Před startem 24h Le Mans 1959 jsme absolvovali pouze jediný tréninkový den, během něhož jsme každý ujeli jen sedm kol,” pokračoval Salvadori.
Letos Aston Martin Racing startuje v rámci přípravy na Le Mans v Le Mans Series a díky triu Tomáš Enge, Jan Charouz a Stefan Mücke se může pochlubit vítězstvím v Barceloně a třetím místem ve Spa. Kvůli ekonomické krizi zrušili letos pořadatelé tradiční testovací den, proto budou mít všechny týmy jen minimální příležitost připravovat se přímo v Le Mans na start samotného závodu, který startuje v sobotu 13. června v 15 hodin.
Loni vítěz kvalifikace dosáhl času 3:18,513 min. V roce 1959 dosahoval vítězný Aston Martin DBR1 časů okolo 4:20 min, nejrychlejší kolo ovšem zajel Stirling Moss (4:01 min). Posádka Salvadori - Shelby přesně plnila týmové pokyny, soustředila se na vyrovnanost a spolehlivost a v zájmu šetření auta držela otáčky motoru na nižších hodnotách. V závěru závodu si ovšem vedoucí posádka díky velkému náskoku dovolila zajíždět časy okolo 4:50 min. Dnes však čtyřiadvacetihodinovka v Le Mans připomíná spíše sérii krátkých závodů přerušovaných zastávkami v boxech. Proto jezdci i v závodě dosahují časů blízkých těm z kvalifikace.
“Aston Martin DBR1 se velice dobře řídil, ale na rovinkách byl pomalejší. Avšak pokud šlo o ovládání, měli jsme navrch. Vždycky jste se v tom autě cítili pohodlně a vždycky jste chtěli jet s Astonem. Nikdy jsem od žádného jezdce neslyšel, že by tohle auto kritizoval. Nakonec jsem nemohl uvěřit, že jsme v Le Mans vyhráli, protože jsme o tom předtím tak dlouho snili. Vítězství v Le Mans bylo naplněním velkého snu. Aston Martin pro mě byl jako vlastní rodiny a já jsem měl za celý tým velkou radost,” ohlédl se Caroll Shelby.
Ačkoliv okolnosti i tentokrát hovoří proti Aston Martinu, Le Mans je závodem, v němž může stále docházet k zázrakům. Stejně jako před padesáti lety, ani dnes není vítězství v Le Mans pouze otázkou toho, zda máte k dispozici nejrychlejší vůz nebo největší rozpočet. Aston Martin Racing v těchto chvílích dokončuje poslední přípravy na slavný závod a všichni členové týmu věří, že existuje alespoň minimální šance na zopakování triumfu po padesáti letech. Na druhou stranu už jen to, pokud se podaří nejtěžší závod světa dokončit, půjde o velké vítězství lidí i techniky.
tisková zpráva: bpa.cz
Komerční sdělení
