Zdlouhavá jednání znamenala pro obě strany ústupky. Největší překážka vyvstala z křížení termínů dvou důležitých podniků - Motegi (IndyCar) a Long Beach (CCWS). Japonský ovál prostě musel být odjet vzhledem k závazkům k Hondě a Long Beach je perla amerických závodů podobně jako Monte Carlo v F1. Nakonec se George a Kalkhoven dohodli, obě série jely vlastní závod, výsledky se počítávaly do šampionátu. Zbytek kalendáře CCWS zmizel pod stolem, vlastně až na Surfers Paradise a Edmonton, ale australský podnik do šampionátu započítán nebyl, jednalo se pouze o nemistrovský závod. Tím se ožehavý problém podniků na rok 2008 vyřešil.
George tak trochu doufal, že některé týmy CCWS odmítnou účast. Nešlo mu o značné vyprázdnění kasičky, neboť všem týmům přislíbil finanční výpomoc, hlavním problémem byl nedostatek monopostů Dallara a motorů Honda. Pět stájí nakonec sérii IndyCar řeklo své ano a uvázalo se na celý rok. Monoposty a motory dostaly k dispozici, ale zacházet s nimi musely opatrně, skladové zásoby se totiž vyprázdnily. Týmy CCWS a IndyCar zahájily nezbytnou spolupráci, vždyť nová sezóna byla za dveřmi.
Závody na oválech připomínaly dvojitý podnik, kdy stáje IndyCar dominovaly a CCWS se vděkem přijalo roli učně. Na klasických okruzích vypadala situace poněkud lépe, rovnou dvakrát vyhrál tým Newman / Haas / Lanigan Racing. Rok skončil úspěšně a v míru, fanoušci byli nadšení z velkého návratu a všichni se těšili na novou sezónu.
IndyCar se může vrátit na úroveň své tehdejší slávy. Ale jak dlouho to bude trvat? Pravděpodobně pěknou řádku let. I když média mohou cestu urychlit, budoucnost je křehká. Receptem k úspěchu je pouze a jedině rovnováha. Nezáleží kolik dodavatelů motorů se v sérii objeví, zda-li podvozky budou dodávat dvě společnosti nebo jich bude šest. Nejpodstatnějším stavebním kamenem je rozumný počet amerických jezdců a hlavně rovnováha mezi klasickými / městskými okruhy s ovály. Chybami se člověk učí, takže nemusíme chodit daleko do historie, abychom si uvědomili, že nesmí nastat situace z devadesátých let. Převaha klasických okruhů nad ovály znamenala úbytek „národních“ jezdců. Sice série získávala na popularitě, ale jedná se především o americkou sérii, která potřebuje zachovávat hodnoty pro ni typické. Je to jako kdyby ve Formuli 1 převažovaly oválné okruhy, Amerika s Blízkým východem by situaci třeba uvítal, ale stará Evropa by pukla vzteky. Poměr +/- 1:1 je považován ideální směs pro všechny druhy fanoušků, avšak je potřeba si hlídat, aby nikdo nepřiléval pouze do své misky.
Co nikdo nečekal a co hází IndyCar klacky pod nohy, je světová ekonomická recese. Společnosti krachují popřípadě ve velkém propouštějí zaměstnance a výrazně škrtí rozpočty. To se zákonitě promítá do odvětví sportu, včetně IndyCar. Hledat sponzory je nyní mnohem náročnější, o čemž se mohl přesvědčit Bobby Rahal, který namísto celé sezóny absolvuje omezený program. Finanční krize se projevila i v nedobrovolném posunutí termínu představení turbomotorů, kolotoč zpomaluje a je otázkou, kdy opět nabere dostatečnou rychlost, aby dokázal navázat na úspěchy z 90. let.
Cesta je dlouhá a pravděpodobně skrývá ještě další překážky. Nezbývá než doufat, že k třetímu odštěpení amerického formulového seriálu už nikdy nedojde.
