Odstraňování dvou vraků trvalo při premiérovém vystoupení IndyCar na oválu Iowa dlouhých deset kol. Po restartu neočekávaně zmizel z čela Scott Dixon, který navštívil boxy. První místo převzal Helio Castroneves před Dariem Franchittim a Scottem Sharpem. "Definitivním" koncem týmu Target Chip Ganassi bylo klasické gesto velmi naštvaného závodníka. Po čtyřech kolech, kdy Dixon stále čekal na výslednou práci mechaniků, nespokojeně zahodil volant a odešel do ústraní.
Již od počátku závodu bylo jasné, že diváci neuvidí klasické souboje kolo na kolo. Jen vnitřní stopa je na Iowě nejrychlejší. Další dvě stopy, oddělené pruhy, sice je možno využívat, ale jsou výrazně pomalejší. Nejlepším způsobem jak porazit soupeře bylo využití aerodynamického tunelu a na rovince se pokusit o předjetí. Popřípadě si vybojovat vnitřní stopu, tu si ovšem každý velmi dobře hlídal. Poslední možností byla inspirace ve Formuli 1, kde se předjíždí převážně jenom v boxech.
A právě kolem sedmdesátého okruhu začaly jezdcům vysychat nádrže. Vedoucí Castroneves zajel do boxů, zatímco druhý Franchitti na trati vydržel o jedno kolo déle. Souboj mechaniků o první místo se tentokrát nekonal. Příliš horlivý Castroneves moc prudce dupnul na plyn a ve výjezdu z boxů dostal hodiny.
Druhou žlutou fázi, kterou způsobil právě Brazilec, využilo zbytek startovního pole k návštěvě mechaniků. U nich se objevil i Castroneves se ztrátou několika kol.
První pětku po restartu tvořila jména Vitor Meira, Marco Andretti, Danica Patrick, Buddy Rice a A.J. Foyt IV.
Osmý závod sezóny si pořádně posvítil na favority. Kolo po zajetí pace caru se tentokrát roztočil Tony Kanaan a bohužel sebou vzal i skvěle jedoucího Jeffa Simmonse. Jen těsně dvojici, řítící se do bariéry, minul Scott Sharp.
Scott Dixon se rozhodl využít postupného odpadávání soupeřů a po Kanaanově chybě se objevil znovu na trati.
A jak pokračoval závod po zajetí pace caru? Podobně jako předtím. Vitor Meira poměrně zhustil pole. Kolem Patrick se z jedné strany natlačil Ed Carpenter a z druhé A.J. Foyt. Na úzké trati se Patrick dostala do kleští a způsobila hromadnou havárii, do které se zapletli Hornish, Matsuura, A.J. Foyt a Patrick. S poškozenými vozy zajeli k mechanikům Castroneves a Carpenter. Díky velké úmrtnosti se na dráhu vrátil první odstoupivší Dan Wheldon.
Pro four wide, nebo-li čtyři vozy vedle sebe, není Iowa stavěná. A právě při hromadné kolizi tato situace nastala. Tím čtvrtým jezdcem byl Franchitti, avšak neovladatelné vozy jej těsně minuly.
Po roztřídění těch co mohli pokračovat a co ne, se divákům naskytl poněkud strohý obrázek. Pouhých deset pilotů kroužilo po trati. Čelo nadále držel Vitor Meira, jenž drží jeden smutný rekord. Brazilec odjel nejvíce závodů, aniž by získal prvenství. Jeho nejlepším výsledkem je druhé místo, na kterém skončil již sedmkrát.
Další žlutou fázi způsobily nečistoty na trati. Do boxu zamířilo skoro celé pole, nejdříve se na dráhu vrátil Franchitti a Andretti. Sharp si místo udržel, ale Meira se propadl až za tuto trojici. Nicméně na první pozici se objevil Budy Rice, jelikož se rozhodl mechaniky nenavštívit.
Franchitti si Rice ujet nenechal a po restartu čel do čela. Rice velkou rychlostí nedisponoval a po Franchittim se před něj protáhl i Andretti a Meira. Právě souboj těchto tří pilotů bavil diváky po několik kol.
Meira postupně ztrácel a od vedoucí dvojice Franchitti - Andretti se vzdaloval. Čtyřicet kol před cílem začaly závěrečné zastávky v boxech. Franchittiho mechanici odvedli nejlepší práci a Skota vynesli o celé dvě vteřiny před mladšího týmového kolegu. Kalich hořkosti si opět vypil Meira, jemuž se při nájezdu do pitlane z ničeho nic zlomil závěs předního pravého kola.
Závěrečnou žlutou fázi vyvolaly další nečistoty na dráze, čímž se 20. kol před cílem zhustilo pole pěkně k sobě. V krátkém sprintu bojovali o první místo Franchitti a Andretti, nicméně na americkém Hungaroringu neměl Andretti šanci. Podruhé v sezóně se tak radoval z prvenství Dario Franchitti a upevnil si vedení v šampionátu.
