Trio Ricardo Gonzales, Filipe Albuquerque, Bruno Senna, dosáhlo v bahrajnské kvalifikaci na 3. nejlepší čas a Bruno Senna s vozem #43 startoval do závodu ze druhé řady. Hned v první zatáčce se Sennovi podařilo předjet Manor #44 a celý svůj první stint se držel na druhém místě těsně za Gustavo Menezesem ve vedoucím voze týmu Signatech Alpine #36. Hned při první zastávce v boxech tým doplnil znovu také palivo, čímž sice ztratil nějaký čas navíc, ale při dalších zastávkách naopak tímto manévrem získal na soupeře výhodu, protože vůz byl v té době lehčí, dosahoval rychlejších časů a tak se podařilo ztrátu nejen eliminovat, ale navíc získat čas potřebný k posunu na průběžné první místo v závodě. Těsně před polovinou závodu Bruno Sena již nedokázal vzdorovat Nicolasi Lapierrovi a Signatech Alpine #36 se znovu ujal vedení v LMP2.
Do další části závodu se za volant posadil majitel týmu a zároveň závodní jezdec Ricardo Gonzales, který zpočátku kroužil po okruhu na třetím místě s jen minimální ztrátou na druhý vůz v pořadí (ESM #31), ve kterém v tu chvíli seděl Ryan Dalziel. Při vyhlášení žluté fáze závodu se Gonzales díky zajetí svých soupeřů do boxů dostal zpátky na 2. místo, na kterém předával vůz Filipe Albuquerquemu k poslední části závodu.
K Filipemu se v těchto chvílích rychle blížil Alex Brundle ve voze G-Drive #26 a brzy oba jezdci sváděli těsný souboj o druhé místo. Brundle byl úspěšnější a Albuquerque se propadl na 3. pozici. Portugalec se však nehodlal vzdát a byl rozhodnutý se druhé místo vzít zpátky. Po několika kolech zaútočil na Angličana ve 4. zatáčce, ale neuspěl a musel dál kroužit na třetím místě.
Začala běžet poslední hodina závodu, když se první tři vozy postupně vystřídali v boxech. Po výměně pneumatik se díky změně v rytmu tankování paliva na začátku závodu podařilo Albuquerquemu předstihnout soupeře z G-Drive Racing a usadil se zpátky na 2. místě za v té chvíli vedoucím vozem ESM #31. René Rast v G-Drive #26 byl v jednu chvíli příliš rychlý a nestačil se vyhnout pomalejší Corvetě #50 týmu Larbre Competition, za což byl „odměněn“ varováním černobílou vlajkou. To pro Filipeho Albuquerqueho znamenalo snížení tlaku ze strany soupeře a Portugalec se mohl soustředit na útok na 1. místo. Půl hodiny před koncem závodu musí ESM #31 pro palivo a RGR Sport #43 má volnou cestu na 1. místo. V té chvíli se ale zezadu rychle blíží René Rast v G-Drive #26. Tým povzbuzuje Albuquerqua do sluchátek, ale Rastovi se nedá odolat, protože Němec má na voze čerstvější pneumatiky. Deset minut trvá strhující bitva, jejímž vítězem je čerstvý německý otec René Rast. Filipe Albuquerque za volantem vozu RGR Sport projíždí po 6 hodinách cílem na druhém místě se ztrátou 6,840 sec. na vítěze. Tento výsledek znamená zisk neuvěřitelného druhého místa v konečném pořadí mistrovství světa v premiérové sezóně mexického týmu ve vytrvalostním mistrovství světa.
Toni Calderon, týmový šéf: „Další úžasný závod s dalším úžasným výsledkem pro nás. Byla to neuvěřitelná sezóna a je těžké uvěřit, že před rokem náš tým vlastně neexistoval. Teď jsme tady s osmi pódiovými umístěními z devíti závodů, dvěma vítězstvími a celkově druhým místem v šampionátu. To jen dokazuje, jakou úžasnou práci letos odvedl každý člen týmu. Musím poděkovat našim mechanikům, protože oni zvládali všechny zastávky v boxech na výbornou. Děkuji také našemu závodnímu inženýrovi Gatierimu, protože po celou jsme dokázali v závodech držet neuvěřitelné závodní tempo. A samozřejmě díky patří našim jezdcům Brunovi, Filipemu a Ricardovi. V každém závodě se drželi na čele a nedopouštěli se téměř žádných chyb, bylo mi potešením s nimi spolupracovat. Ricardo si zaslouží nejen poděkování, ale zároveň i obdiv, protože toto je hlavně jeho výsledek. bez něj bychom teď tady nebyli. Byl to skvělý šéf a jsem hrdý, že jsem mu mohl pomoci v realizaci tohoto projektu.“
Ricardo Gonzales, majitel týmu a jezdec: „Přijeli jsme sem s cílem udržet druhé místo v šampionátu. Bylo to velice těžké, těžký závod, ve kterém se nám podařilo dojet na druhém místě a díky tomu splnit cíl a udržet naši pozici v mistrovství. Jsem velmi šťastný a zároveň hrdý na to, co tento tým dokázal hned v prvním roce své existence. Vícemistři světa, osm pódií, dvě vítězství, to je výsledek, na který můžeme být oprávněně hrdí.“
Bruno Sena: „Nemyslím si, že bychom si v naší první sezóně mohli přát něco víc. Všechno v týmu si perfektně sedlo a je z toho osm pódií, dvě vítězství a druhé místo v šampionátu. To nás opravňuje k daleko vyšším cílům na další sezónu, takže už se hodně těším na to, čeho budeme schopni dosáhnout v roce 2017 a na kolik vítězství dosáhneme. Jsem si jistý, že budeme tvrdě útočit na titul.“
Filipe Albuquerque: „Nakonec jsme odvedli dobrou práci. Dojeli jsme druzí a po celý závod jsme se pohybovali mezi třemi nejlepšími. Myslím, že všichni v týmu odváděli po celou sezónu perfektní výkon, což dokazuje osm pódií, z toho dvě vítězná a druhé místo v šampionátu. Jen díky závadě motoru jsme neskončili na pódiu ve všech letošních závodech, což dokládá naši sílu. Myslím si, že druhé místo v šampionátu je skvělý výsledek. Jsme tým, který posbíral nejvíce druhých míst. Měli jsme velkého týmového ducha a také auto se skvěle řídilo. V závodě jsem si jízdu proti svému bývalému týmovému spolujezdci Renému Rastovi hodně užíval. Druhé místo je skvělý výsledek pro tým i pro šampionát, takže gratuluji RGR a jdeme oslavit fantastický první rok ve WEC.“
