V roce 2004 vyjelo nové XT660 od Yamahy, které mělo s předchozí generací společná asi jen ta dvě písmenka ve svém názvu. Bezobslužné vstřikování paliva, moderní digitální kokpit, ostrý dynamický design a další novinky v podstatě poslaly vzduchem chlazené XT600 o pár pater níž. Při vší úctě ke staršímu modelu samozřejmě, jen třeba jeho dobrá pověst zajistila novým modelům XT660 statut spolehlivých a robustních motocyklů ještě předtím, než se na nich někdo stihl vůbec svézt. Nadto byl představen model XT660X a stal se tak prvním sériově vyráběným civilním motardem z Japonska. Již tehdy se také příznivci pouštních závodů pokoušeli vyhledat informace o nové Yamaze Ténéré. Kvalitní a moderní jednoválec od Minarelli tu tedy byl a s ním i neméně dobrý základ v modelu XT660R, z něhož se dalo jistě dobře vycházet pro potřeby pouštního korábu. Trvalo to dlouhé skoro čtyři roky a na internetu se jako záplava objevují fotky nejnovější generace Ténérky, nyní pod označením XT660Z Ténéré. Ostré kapoty v bílé perleti, vypadající jako vypůjčené z kosmického modulu, tu výrazně kontrastovaly s mořem písku afrických pouští, čili tam, kde se příběh rodiny Ténéré začínal psát. Asi nebudu daleko od pravdy, když označím XT660Z za největší tahák motocyklových výstav v roce 2008. Jakmile byl motocykl prvně fyzicky představen veřejnosti, objevily se zvěsti o nepěkném disproporčním designu, ke kterým se záhy přidaly pochybnosti o tom, zdali nebude, oproti modelům XT660 o nějakých 15kg těžší Ténéré, pro nepříliš výkonný jednoválec až moc velké sousto. Ani já jsem při pohledu na skutečné Ténéré zrovna nepropadl kouzlu jejího vzhledu, ovšem s některými úsudky je lepší si někdy počkat…
Po půl dni ježdění zastavuji, chodím s helmou v ruce kolem Ténéré a musím uznat, že je to vážně čahoun tahle motorka. Sedlu chybí do metru výšky jen deset cm. Úzká a vysoká, přední světlomet vysoko jako na lokomotivě Sergej, tímto je Ténéré na silnici vždy snadno k rozpoznání. Dle mého názoru něco takového už na trhu dlouho chybělo- štíhlé a relativně lehké cestovní enduro s vysokými zdvihy pérování a motorem silným tak akorát pro většinu silničních a všechny terénní úseky, které se Ténéré postaví do cesty. Dá se dokonce říct, že skoro všechny části, kterým hrozí při pádu nějaké nebezpečí, jsou perfektně ochráněny šedými plastovými protektory sic ne zrovna valného vzhledu, nicméně podle mé zkušenosti tohle funguje perfektně a nechtěným zalehnutím se motorka spíš jen ušpinila, než aby se tu něco poškodilo. Rám motorky je kapitola sama pro sebe, cítíte z toho ohromnou pevnost a pružnost, nějakou tu ránu ani nepocítí, vedle něho vypadají trubičky modelů XT660 jako z dětské tříkolky. U Ténéré se i tak nějak počítá s montáží bočních kufrů, proto asi nechali tvůrci celou zadní část motorky čistě účelově vyzírající a s převahou našeho odolného šedého plastu. Budíky jsou úplně nové a pěkně rozložené a čitelné, oproti modelům XT660 přidávají otáčkoměr i palivoměr, vše je v krásném oranžovém podsvícení. Nádrž tvoří dominantní prvek celého stroje, je promyšleně protažená vzad k sedlu jezdce a jakoby obtočená kolem hlavy válce, tímto bylo dosaženo příznivého těžiště motocyklu. Abych nezapomněl, přední kolo je o rozměru jednadvaceti palců a dnes již málo používané harmoniky kryjící kluzáky vidlic, mě taktéž potěšily.
Ale zpátky do sedla. Najeto už mám dnes zhruba 600km a to je tak akorát, abych byl s motorkou plně sžit a obeznámen. Běžné okresní silnice, to je to pravé místo pro život této gazely. Nerovnosti filtruje krásně, nerozhodí jí ani hluboký výmol a já se po dlouhé době vezu na něčem, s čím mě vyloženě baví vymetat všechno to kráterství na našich silnicích se objevující. Jestli mě něco opravdu překvapilo, pak to byla neskutečná ochota pískomila vrhat se do zatáček všech typů a poloměrů. Je to úplně jiný pocit, projíždět svižně v náklonech na něčem tak vysokém, ale děje se to opravdu velmi nenuceně a sériové pneumatiky Metzeler Tourance se nechají bezpečně brousit až na svoje hrany a možná i trošku za ně. Tohle se tedy vážně povedlo a stejně tak i brzdy, čitelné a účinné. Dobrý podvozek je podle mě základ, a když funguje stoprocentně, nemusím mít hned k němu i ultrasilný motor, abych si jízdu naplno užil. Agregát je tedy náš osvědčený z modelů XT660, tady dostal nové vstřikování, vzduchový filtr a výfukovou soustavu. Jedné věci jsem si všiml po pár kilometrech jízdy ve městě- jednoválec už vůbec neškube, jako to dělají dvojčata XT660 při jízdě na konstantní plyn, u nich to musel člověk považovat za jakýsi umělý prostředek k dosažení větší brutality motoru, jinak z toho byl někdy docela otrávený. Ale zpět k XT660Z. Jednoválec příjemně zní, zatahuje slušně odspodu, při rozjezdech na nízké otáčky nemá sebemenší tendence k ukýchnutí se, vůbec neškube řetězem a táhne pořád v celém otáčkovém spektru až do omezovače. Prostě přidáte plyn a motorka zrychluje, je to zábavné. Takových pět koní navíc by ale vůbec neuškodilo, motorka je díky emisním a hlukovým normám slušně „udušená“ a prospěly by jí různé úpravy v podobě laděných výfuků, otevřeného vzduchového filtru a všechno to snažení ještě korunovat power commanderem. U klasických XT660 se tyto úpravy velice ujaly a osvědčily, proto není důvod pochybovat, že tomu bude v případě Ténéré jinak. Ostatně takto posílených XT660Z je už v zahraničí k vidění docela dost. Nedalo mi to a postavil jsem Ténérku proti dva roky starému XT660X s laděnými výfuky Leo Vince X3. Moje domněnky se potvrdily, nesériové výfuky motor Minarelli 660 doslova nakopnou a je cítit že se bucharu mnohem lépe dýchá, respektive vydechuje. Zátah odspodu spolu s reakcí na plyn je o velké poznání lepší, a při zkoušce pružného zrychlení dvou vedle sebe jedoucích motorek, vyráží XT660X za dunění dvou otevřených koncovek vždy rychleji a razantněji. Odhaduji, že montáží laděných výfuků Ténérce navíc pomůžete od dobrých deseti kil nadváhy, a to poznáte velice záhy při prvním zatáhnutí za plyn nebo projetí první zatáčky. Sériový výfuk Yamahy Ténéré, zakončený dvěma fešnými plastovými dekly, které vypadají jako hliníkové, je ve skutečnosti jedna velká nerezová baňka pod sedlem spolujezdce, na dva samostatné výfuky z hliníku si tedy pouze hraje. Při pohledu zezadu to ale vypadá velice krásně, rovněž tak i zadní dvousloupcové světlo z led diod, jež svítí ještě výrazněji než lampy na nových automobilech značky Audi. Interval pro výměnu oleje (velice snadnou) v motoru je deset tisíc km, výměna vzduchové filtru a zapalovací svíčky je záležitost na pět minut práce. Celý blok motoru je vůbec slušně přístupný. To jsou všechno pozitivní zjištění a potvrzují tu snadnost žití s tímto pouštním korábem. Čím méně válců, tím méně poruch, a při reputaci našeho jednoválce to opravdu vypadá na nesmrtelný motocykl- stačí se podívat jen na robustnost motoru a jeho částí vzhledem k nabízenému výkonu. K tomu ještě musím připočíst nizoučkou pořizovací cenu nových pneumatik, které díky rozumnému výkonu šestsetšedesátky není vůbec snadné opotřebovat. Obzvláště velkou radost z jízdy mi pak činily průlety po polních cestách při zapadajícím slunci, od zadního kola se vířila mračna prachu, přední jednadvacetipalcové kolo sebejistě pobíralo všechny muldy a za zvýšeným plexi s budíky jsem si skutečně připadal jako závodník na Paris- Dakar. Výlet do těžšího terénu jsem absolvoval ve zpomaleném tempu, přeci jen na univerzálních pneumatikách to není to pravé ořechové. Nazout na kola špalky, projede to všude. Vůbec nejlepší pohled na XT660Z je z pohledu jezdce, kde se nemůžete nabažit krásného tvaru nádrže s jako křidélky přilepenými bočními chrániči. A to libé tankvíko a skříňka zapalování! Odsud je Ténérka nejkrásnější. Pozice sezení je pohodlná, jen vyšší postavy si asi namontují sadu nástavců pro zvýšení řidítek, jinak není co vytknout a když vás náhodou bude sezení unavovat, zkuste si na Ténérce pojezdit ve stupačkách, já jízdou ve stoje bez problémů absolvoval nepřetržitě i půlhodinové silniční úseky. Tahle motorka vás ale jízdou neunaví a i na dlouhých cestách je to jedna z nejpohodlnějších co jsem kdy jezdil- 500km bez jediného sesednutí není problém. Palivoměr sice trošku podměřuje- digitální dílek rezervy se rozbliká po 300km, to ale dalších 200km můžete dojet, než nádrž vyschne úplně. Každopádně s tím vysycháním to vůbec není tak žhavé při objemu 23 litrů a nízké průměrné spotřebě 4,5l/100km . Míjení benzinek s úsměvem na tváři má něco do sebe. Jediným bojištěm, na které nebylo XT660Z dokonale vyzbrojeno, budou asi dálnice. Tady je ideální držet rychlost kolem sto třiceti, což se rovná pěti tisícům otáček a šestka v převodovce spolu s trošičku vyšším špičkovým výkonem by zde rozhodně nebyly od věci. Člověk ale nemůže mít všechno, a když to má, stejně bude chtít něco většího a lepšího. Pouštní ďábel silou svého motoru nevyděsí, a s dobrým rozložením jeho převodů si mimo dálnice perfektně zajezdíte vážně všude. Nechápejte to ale tak, že se jedná o nějakého slimáka, s mými pětasedmdesáti kilogramy jsem z ní dostal tachometrových 182km/h, což si myslím, že musí vypadat dostatečně agresivně na takovémto motocyklu. Ani při této maximální rychlosti motorka skoro vůbec nevibrovala, dobře postavený motor a jeho hmotné okolí vytváří dostatečnou hráz před přílivem rušivých vibrací. Stupačky spolujezdce jsou vybaveny polštářem z měkké pryže, čili ani živá bagáž si nemůže stěžovat na mravenčení v chodidlech. Při týdenním soužití s tímto motocyklem mě vlastně mrzeli jen dvě věci, tou první byla absence nějaké uzamykatelné schránky, pod sedlo se toho moc nevejde a navíc tam za starostlivého dohledu tlumivky výfuku i všechno ugrilujete. Další výtka směřuje k… tak to jsem už bohužel při psaní článku zapomněl, tudíž se asi nejednalo o nic vážného… och, upside- down vidlice to nemá, ale tyhle klasické s harmoničkou fungovaly tak dobře, že si nedovedu představit nic lepšího. Přece však zlaté a tlusťoučké USD by tomu slušely víc…
Jak bych to na závěr celé rozseknul? Pokud chcete motorku, která v Česku projede všechno se stylem a za každého počasí, kupte si jí. Pokud preferujete velmi nízké provozní náklady a budete na ní chtít třeba dojíždět do práce, kupte si jí. Pokud toužíte cestovat po Evropě nebo dokonce přejíždět Saharu a nepotřebujete u toho letět dvoustovkou, kupte si jí. Pokud ctíte design, který se neokouká, a chcete, aby na vás i za pět let lidé v projížděných vesnicích civěli jako na zámožného německého adventurera, kupte si jí. Takto bych mohl pokračovat donekonečna, ušlechtilý rodokmen této motorky snad ani nemusím zmiňovat, tato tradice může být pro někoho vůbec největší lákadlem, u mě je to tak napůl. Příští rok se má rodinka rozrůst o dalšího člena, větší Ténéré 1200, tak se nechejme překvapit. Mě „malá“ Ténérka prostě přesvědčila. S tímhle perleťově bílým sarančetem bylo prostě radost jezdit a největší dojem na mě udělalo, když jsme spolu na motokárové trati v pohodě proháněli o padesát kilo lehčí motárdy. Motorka pro všechny dny a navíc zábavná. Univerzál. Mimochodem, viděli jste už sekci Ténéré v katalogu Touratech? J
Typ motoru :
čtyřdobý jednoválec s rozvodem SOHC, 4 ventily
Chlazení :
kapalinou
Zdvihový objem (ccm):
660
Vrtání x zdvih (mm):
100 x 84
Maximální výkon:
48 k ( 35 kW ) @ 6 000 ot/min
Maximální kroutící moment:
58 Nm @ 5 500 ot/min
Mazání:
se suchou skříní, 2,9l
Palivový systém:
elektronické vstřikování paliva
Spouštění motoru:
elektrický startér
Převodovka:
pětistupňová
Sekundární převod:
řetězem
Objem palivové nádrže (litrů):
23
Rám:
ocelový trubkový typu diamond
Přední odpružení:
teleskopická vidlice o zdvihu 210 mm
Zadní odpružení:
kyvná vidlice, tlumící a pružící jednotka s přepákováním, zdvih 200 mm
Přední brzda:
dvojitá kotoučová, ø 298 mm
Zadní brzda:
kotoučová, ø 245 mm
Přední pneumatika:
90/90-21
Zadní pneumatika:
130/80-17
Výška sedla (mm):
895
Rozvor (mm):
1505
Pohotovostní hmotnost (kg):
206
