Prvním jezdcem v hledáčku je Graham Rahal. Zdá se až neuvěřitelné, že tento americký talentovaný jezdec nemá angažmá. Situace kolem Rahala tak do odráží současný ekonomický stav IndyCar, týmů a sponzorů. I přes nezpochybnitelný talent se Rahal nemůže spoléhat na otevřenou náruč týmů. Ti totiž potřebují peníze na provoz závodního vozu a i kdyby špičkového jezdce chtěli sebevíc, bez dostatečného množství financí si nemohou dovolit jeho angažmá.
Naštěstí to není případ Dale Coyne Racing. Monopost budou sponzorovat američtí skauti, takže peníze jsou, zbývá otázka, zdali k dohodě mezi Coynem a Rahalem dojde. „Graham Rahal by byl mým prvním kandidátem,“ potvrdil Coyne. „Má rychlost a do portrétu hlavního sponzora by zapadl. Je ověřeným vítězem, jenž dokázal vést tým Newman Haas Lanigan Racing.“
Ale pokud by nebyla z jakéhokoliv důvodu smlouva uzavřena, koho by Coyne chtěl dál? Byl by to J. R. Hildebrand. „Je šampiónem IndyLights, ve velkých vozech by zazářil. Pokud by John Edwards (šampión série Atlantic) a Jonathan Summerton (druhý v sérii Atlantic) měli dostatečné zkušenosti z IndyLights na oválech, přidal bych je na seznam.“
Justin Wilson přivezl v roce 2009 stáji Dale Coyne Racing premiérové vítězství od založení v roce 1985. Coyne mu odchod nevyčítá, ale mrzí ho to. „Samozřejmě je mi líto, že ztrácíme Justina. Loňský závod ve Watkins Glen byl nezapomenutelný. Chtěl bych mu poděkovat za to, že Dale Coyne Racing byl jedním ze tří týmů, kteří v sezóně 2009 dokázaly vyhrát,“ zakončil Coyne.
Komerční sdělení
