1951 Evropa: Fagioli zanevřel na Alfu

4. GP Evropy
Reims-Gueux
1. července 1951

Evropská Grand Prix se tentokrát konala na silničním okruhu poblíž francouzského města Reims. Obilné plochy kolem dráhy by mohly vyprávět svůj vlastní příběh. Staly se svědky válečných vřav za 1. světové války, nedaleko dráhy byl vystaven válečný hřbitov a nejednou ztratil závodník kontrolu nad vozem a utrpěl vážná zranění. Ve Francii se představilo kvarteto modelů Alfa Romeo 159 a trojice vozů Ferrari 375. Další doplněk startovního pole tvořily stálice MS, tedy Talbot-Lago, Simca-Gordini. Debut za volantem Ferrari si odbyl argentinský přítel Fangia, Jose Froilan Gonzales, který nahradil nemocného Piera Taruffiho.

V kvalifikaci předvedly Alfetty svůj velmi dobře známý výkon, ale i vozy Ferrari nepostrádaly rychlost. Grand Prix Evropy měla být prvním podnikem, kde si rovnocenně změří své síly obě italské automobilky. Start za účasti mnoha diváků se nejlépe povedl Fangiovi a Ascarimu. Naopak Farinovi prokluzovala kola a než se rozjel, předjelo ho deset vozů. Na dlouhé rovince před cílem se do čela dostal Ascari, těsně sledován Fangiem a Villoresim. Už po šesti kolech dohnala vedoucí skupina nejpomalejší vozy a začala jim nadělovat jedno kolo ztráty. V devátém kole se žlutý nos Fangiovi Alfetty přehnal kolem Ascariho a na jeden okruh zůstal v čele. Převodovka Ferrari 375 italského jezdce začala zlobit a nezbývalo nic jiného, než vůz v depu odstavit. Alfetta Juana Manuela Fangia, sužována problémy s motorem, nepodávala na rovinkách maximální výkon, čehož využil rychle jedoucí Farina a převzal od týmového kolegy první místo v závodě.  V této chvíli se stala Grand prix Francie bojem managerů stáje Ferrari a Alfa Romeo. Nakonec i Fangio odstoupil a převzal vůz po Fagiolim a Ascarimu předal ten svůj Gonzales.

Horké chvilky zažil, díky Rosierovi, tvrdě jedoucí Fangio. Odstupující Rosier vjížděl pomalým tempem do rychlé zatáčky a nic netušící Fangio musel vyjet z ideální dráhy. To Argentince rozhodilo natolik, že dostal smyk a otočil se v protisměru jízdy. Musel zařadit zpátečku, zacouvat, opět přeřadit a teprve až projely ostatní vozy, se vydal na cestu. Velmi riskoval, protože se otáčel v místě, kde vozy dosahovaly rychlosti přes 150 km/h a šířka vozovky nebyla větší, než sedm metrů. Vše se naštěstí obešlo bez následků a Fangio mohl dále pokračovat, ovšem se značnou ztrátou. Tento handicap mínil Argentinec vymazat a předjet všechny, které mu stáli v cestě. Dvacetšest kol před cílem se objevil znovu ve vedení a vyhrál svoji již pátou Grand prix v rámci mistrovství světa. Přesto neměl Fangio v průběhu závodu na růžích ustláno. Kromě zmíněného vyjetí z dráhy musel čelit nepříčetnému Fagiolimu. Ten zpočátku odmítal předat Argentinci svůj vůz a až na důrazný příkaz vedení stáje ustoupil. Po tomto donuceném činu se s Alfou Romeo definitivně rozešel a již nikdy za tuto italskou stáj nezávodil.

Závody konané na okruhu Reims bývaly vždy vyčerpávající a vedrem poznamenané náročné zkoušky jak pro jezdce, tak pro závodní vozy. I přes úspěch Alfy Romeo mohl být Ferrari spokojen s výsledkem podniku. Ascari s Villoresim dojeli na druhém, resp. třetím místě a plně ukázali potenciál modelu Ferrari 375.

foto: www.f1-facts.com

VÝSLEDKOVÝ SERVIS: F1NEWS.CZ

VÝSLEDKOVÝ SERVIS: F1NEWS.CZ