Vůz vyvinutý už během druhé světové války se stal jedním z prvních lokálních designů, který to dotáhl až do sériové výroby a své jméno dostal na počest úspěšného zakončení války. Ve výrobě se udržel v ruské verzi do konce 50. let a v licenci jako FSO Warzsawa dokonce až do roku 1973. Poslední vůz na technickém základě Pobědy, polská dodávka Żuk se dala nová koupit ještě v roce 1997. Pod kapotou původní Pobědy pracoval čtyřválec M20 o objemu 2.1 litru a výkonu 50 koní, což stačilo na velmi střízlivou maximálku 105 km/h. 

GAZ M20 Poběda | foto: Youtube.com/Русская Джимхана

Zobrazit fotogalerii (4 fotografie)

Právě tento vůz, ve verzi z poslední, třetí série vyráběné mezi roky 1955 a 1958, si jako základ pro svoji stavbu vybrali ruští mladíci z Moskvy. Místo techniky z druhé světové války se ale pod karosérii Pobědy nachází zcela nově vytvořený trubkový rám.

Ty nejdůležitější části ale pochází ze sériového Mitsubishi Lancer Evo neznámé generace, jde ale tedy o motor 4G63T s výkonem 280 koní. To ale nepřišlo Rusům dostatečné a tak se i motor dočkal výrazné modifikace. Zcela nová je kliková hřídel, písty, vačkové hřídele i výfukové potrubí. I na motoru tak zůstalo původní jen minimum a ve výsledku se z něj podařilo dostat celých 550 koní. Z Mitsubishí dále pochází i nápravy a převodovka, která přenáší výkon na všechny kola. 

I samotná karosérie se dočkala úpravy, především byla zkrácena a přišla o zadní pár dveří, díky tomu je tak z vozu kupé. Na dojmu poněkud ubírají boční okna nahrazená plexisklem, vůz ale dostal nový vojenský nátěr, s letopočtem sovětského zapojení do druhé světové války. 

S hotovým vozem, který se příliš nestará o komfort řidiče a nemá tak ani uzavřené blatníky, se ruští mladíci pustili do napodobování Gymkhany Kena Blocka, avšak s ruskými rysy. Mezi ty patří například driftování kolem jedoucího Kamazu na očividně veřejné silnici, nebo jízda ve sběhu s pásovými podvozky od ruské firmy Stalker Track.