V rozhovoru Tomáš mluví o soupeření s Corvette, nových týmových kolezích, střídáních vozů nebo své další budoucnosti.
Tomáši, od konce června jsi závodil pouze v USA a českým fanouškům jsi nebyl tolik na očích. Jak bys zhodnotil své působení v American Le Mans?
Výsledky nejsou takové, jaké jsme chtěli. Je to shoda určitých věcí dohromady a nemyslím si, že bychom byli pomalí. Corvette jsou v Americe doma a mají tam určitou výhodu v tom, že ALMS jezdí už čtyři sezony. Od závodu v Le Mans mají nové vozy, tam jim asi ještě zcela nefungovaly, ale už od tréninků dalšího závodu byli rychlejší než my. V kvalifikacích jsou obvykle rychlejší, v závodech se potom situace vyrovná, takže s nimi můžeme závodit. Zlepšili motor, aerodynamiku a hlavně pneumatiky Goodyear. Loni jsme měli díky motoru náskok v maximální rychlosti na rovinkách, letos je to vyrovnané a je těžké je porazit.
O tvé rychlostí se ale pochybovat nedá, často jsi zajel nejrychlejší kolo závodu. Je alespoň toto malou satisfakcí, když vám čtyřikrát těsně uniklo vítězství?
Jak jsem už řekl, šlo o určitou shodu okolností. A taky nám třeba chyběla trocha toho závodnického štěstíčka, které jsme měli v Le Mans. Proto stále čekáme na letošní první americké vítězství. Nejrychlejší kola jsou určitou satisfakcí, snažím se být nejrychlejší v kvalifikaci i závodu. V trénincích většinou zkoušíme nastavení na závod, takže v kvalifikaci nejsme většinou nejrychlejší, ale v závodu je to vyrovnané a po skoro třech hodinách často rozhodují vteřiny. Nejrychlejší kola mě těší, ale raději bych vyhrával závody. Je to ale týmová práce, nepočítá se jen rychlost na trati, ale i práce mechaniků, strategie a také jak nám přeje štěstí.
Od závodu v Sonomě máš v osobách Jana Magnussena a Davida Brabhama nové týmové kolegy. Jak s nimi vycházíš a nakolik je užitečná jejich znalost okruhů, protože oba jezdí ALMS od jeho založení?
Jejich zkušenosti nám pomáhají, abychom se Corvette vyrovnali. V trénincích můžeme zkoušet s Peterem jiné věci než oni, samozřejmě se vedle toho učíme i trať, a oni pracují na něčem jiném. Času totiž není mnoho a můžeme tak vyzkoušet více možností. Jde o zkušené a velmi rychlé jezdce, což je přínosem. Vycházíme spolu velmi dobře a hlavně já s Janem se trochu hecujeme, což pomáhá celému týmu. Nejdeme proti sobě, ale snažíme se jeden z druhého dostat maximum. Samozřejmě, bavíme se o tom, jak kdo projíždí které místo a srovnáváme údaje z telemetrie. My se učíme od nich a oni se učí od nás, je to oboustranná spolupráce. Je skvělé, že máme takové jezdce, tím jsme se zase dostali dál a přiblížili se Corvette, kde také mají dvě velmi vyrovnané posádky. Všichni čtyři dokážeme jet se stejným nastavením, což je rovněž přínosem.
Setkal jsi se s větším zájmem o svou osobu?
Lidé tam hodně vnímají, že jsem jel formuli 1. Jedním ze závodů byla i Grand Prix USA v Indianapolis a díky tomu si mě spousta fanoušků pamatuje. Často chodí a baví se se mnou o tom závodu. Hodně lidí nám fandí proto, že by rádi viděli, aby Ferrari poráželo Corvette. Naše auto se jim líbí nejen vzhledem, ale i zvukem, dvanáctiválec je prostě nádhera.
Tvé výkony a rychlost určitě neunikla ani konkurenci, oslovil tě někdo?
V ALMS jezdí spousta dobrých jezdců a to nejenom v naší třídě. Ve startovním poli je hodně jezdců, kteří mají zkušenosti z formule 1 a jezdecká konkurence je velmi dobrá. Lidé kolem mě výkony vnímají, ale že by někdo přišel s konkrétní nabídkou, to zatím ne.
Když jsi zmínil diváky, kolik lidí chodí na vaše závody?
Konkrétní čísla jsem neviděl, ale je jich opravdu hodně, ačkoliv třeba návštěvě v Indianapolis se to nemůže v žádném případě rovnat. Záleží na místě, třeba v Trois Riviere bylo fanoušků plné celé město, také v Elkart Lake i Mosportu bylo hodně diváků. Přijíždějí už ve čtvrtek s karavany, usídlí se poblíž tratě v místech, která chtějí sledovat. Určitě je jich podstatně více, než kolik lidí chodí v Evropě na závody GT, ale s formulí 1 se to samozřejmě nedá srovnat.
Mezi některými závody jsi zůstal v Americe, měl jsi trochu času poznat prostředí a přírodu?
Když tam zůstáváme mezi závody, snažíme se vymyslet nějaký program, většinou zůstává alespoň část týmu pohromadě. Půjčíme si třeba horská kola a celý den jdeme jezdit někam do lesů, nejenže tak poznáme okolní krajinu, ale je to i dobrý trénink fyzičky! Ale na takové aktivity není moc času, protože v průběhu závodního víkendu jsme od rána až do večera na okruhu, a těch volných dnů mezi závody moc není. Pokud jsou, snažíme se je vyplnit hlavně sportem.
V Americe, alespoň v místech závodů, panuje obvykle velmi teplé počasí. Jak se s tím vyrovnáváš?
Prakticky všude bylo vedro, výjimkou byl snad jen Mosport. Jinak po hodině v autě jste rádi, že se střídá a po vystoupení z vozu potřebujete pár minut, abyste se zase dali dohromady. Nejenže je obrovské vedro, ale do auta se nedostává ani moc čerstvého vzduchu, teplota uvnitř přesahuje 60°C. Proto používáme speciální chladící vesty, kterými vedou hadičky napojené na malý mrazáček s ledem. Pomůže to trochu ochladit tělo, ale nepomůže nám to k dýchání, což mě dost vadí, potřebuji hodně čerstvého vzduchu.
Který z pro vás nových okruhů se ti zatím nejvíce líbil?
Jezdecky určitě Mosport, jsou tam rychlé zatáčky, které mám rád a navíc vyhovují i našemu vozu. Velmi pěkný je i Elkart Lake, ačkoliv tam je většina zatáček dost pomalých, je tam jenom jedna rychlá, ale podobně jako v Mosportu je to zkouška odvahy a jistoty, protože prakticky hned vedle je zeď, únikové zóny jsou minimální. Skvělá atmosféra byla v Trois Riviere, je to sice pomalá městská trať, ale fanoušci byli fantastičtí a navíc se mi v kvalifikaci povedlo vynikající kolo a získal jsem pole position naší třídy.
Poprvé od května jsi ve Zlíně usednul do soutěžního vozu. Jaký to byl skok?
Obrovský a bylo to dost těžké. Neměl jsem moc šancí trénovat, vrátil jsem se z USA v pondělí večer, v úterý i ve středu jsme dělali rozpis a až ve čtvrtek jsem najel osm kilometrů s ostrým vozem, což je hodně málo. Při prvním shakedownu, který měří dva kilometry, jsem si myslel, že je něco s řízením, vůz se choval při otočení volantem úplně jinak, než jsem byl zvyklý. Poslední dvě jízdy už však byly podle mých představ, ale v pátek jsme samozřejmě začali trochu volněji. Srovnávat rally s okruhy je těžké, je to jako kdyby někdo srovnával jablka a hrušky – jsou to ovoce, ale odlišné.
Nakonec jste Barumku dokončili na výborném šestém místě a zejména v druhých dvou dnech jste proháněli hodně soupeřů. Jak hodnotíš vaše účinkování?
Šesté místo celkově je pro mě super, stejně jako třetí místo v jedné z rychlostních zkoušek. Samozřejmě, odpadlo několik favoritů, ale to k motorismu patří. Pro mě je důležité, že jsme dojeli do cíle, byli rychlí a snad jsme i pobavili diváky. Znovu musím říci, že Petr Gross je pro mě neocenitelný, díky svým zkušenostem mě dokáže správně vést. V rallye jsem stále začátečníkem, vždyť to byla teprve má čtvrtá soutěž.
Čeká tě do konce sezony ještě další rallye?
Měla by. Příbram sice nemůžu jet, protože se její termín kříží se závodem ALMS v Miami, ale Třebíč je v plánu. S největší pravděpodobností také pojedu sprintrally ve Vyškově.
Jaká je další budoucnost Tomáše Engeho? Co formulové vozy?
Mojí prioritou jsou stále formulové vozy a pořád se jedná. Více informací bude mít můj manažer Antonín Charouz, ale dokud nebude něco dotaženo, tak asi nebude chtít říci detaily. Jsem rád, že jsem letos dostal šanci u Prodrivu, je to špičkový tým a určitě bych se nebránil v budoucnu další spolupráci. Příští sezonu bych však rád jel s formulemi.
www.tomas-enge.cz
Redakce F1-NEWS.cz drží palce pro sjednávání angažmá ve formulových vozech! Věřím, že o Tomášovi budeme moci více psát ze zajímavých závodů.
Komerční sdělení
