Nejprve si pojďme připomenout, o co se vlastně jedná. FIA na začátku každé sezóny zveřejňuje žebříček výkonnosti jednotlivých jezdců, kteří jsou na základě různých kritérií rozděleni do 4 výkonnostních kategorií: platinová - zlatá - stříbrná - bronzová. Do těchto skupin jsou jezdci rozděleni na základě mixu hodnotících kritérií, jako je věk, obecné zkušenosti, dosažené úspěchy v různých šampionátech (ELMS, IMSA, Super GT, DTM...) a další. Tyto kategorie slouží k vyrovnání úrovně vícečlenných posádek různých týmů, které ve vytrvalostních závodech soutěží proti sobě. V případě WEC je toto rozřazení důležité v kategoriích LMP2 a LMGTE Am.
Ve třídě LMP2 je předpisy stanoveno, že v každé posádce musí být minimálně jeden jezdec stříbrné nebo bronzové úrovně.
V amatérské kategorii LMGTE musí být posádka složena z pilotů, z nichž jeden musí být registrován v bronzové kategorii a další nesmí být lepší, než stříbrný, což ale znamená, že může být také bronzový.
Obecně totiž i zde platí v přeneseném slova smyslu staré pořekadlo o tom, že řetěz je tak pevný, jak je pevný jeho nejslabší článek. V tomto případě je posádka tak rychlá, jak rychlý je její nejpomalejší člen. Proto hrají neprofesionální jezdci, jako např. v uplynulé sezóně Paul Dalla Lana (Aston Martin Racing), Roman Rusinov (G-Drive Racing) nebo Nick Leventis (Strakka Racing) velkou roli v konkurenceschopnosti jednotlivých týmů. Jezdce nelze jednoduše rozlišovat na profesionály a amatéry. Mladý pilot, který začíná svou profesionální kariéru, může mít podobnou výkonnost jako o generaci i více starší jezdec, který jezdí pouze pro svou zábavu. Mnohdy však může být starší amatér i daleko rychlejší než mladíček, který se do podobně výkonného vozu posadil jen díky sponzorským penězům. Díky tomu se této jezdecké výkonnosti a vyzrálosti přikládá ve vytrvalostních závodech poměrně velká role.
V právě skončené sezóně vděčí řada týmů za dosažené úspěchy právě pečlivému výběru jezdců s ohledem na jejich výkonnost. Například takový Rui Aguas předváděl za volantem Ferrari výkony, kterými zastínil i zlatého Pedra Lamyho v Aston Martinu a velkou měrou se podílel na mistrovském titulu posádky AF Corce #83. Podobně je na tom i 22 letý stříbrný mladíček Gustavo Menezes z mistrovského týmu Signatech Alpine, který si za volantem prototypu LMP2 počínal stejně protřele, jako jeho velezkušený týmový kolega Nicolas Lapierre a díky tomu se v rámci Rookie testu po posledním závodě sezóny mohl předvést ve speciálu Porsche 919 Hybrid. A nevedl si vůbec špatně.
V novém žebříčku tedy došlo, i na základě uvedených příkladů, k určitému přeskupení, ale diskuse na toto téma pokračuje. V podstatě i nadále totiž existuje poměrně velká skupina profesionálních jezdců, kteří zůstávají zařazeni do stříbrné skupiny i přesto, že se závoděním živí. Tento stav vytváří velkou konkurenci při obsazování závodních sedaček ve všech kategoriích motorsportu a samozřejmě také ve WEC. Současná podoba výkonnostního žebříčku pro sezónu 2017 je stále provizorní, definitivní podobu získá po schválení v březnu příštího roku. A do té doby se budou týmy LMP2 a LMGTE Am snažit zajistit si služby těch nejlepších neprofesionálních pilotů, kteří jsou momentálně na jezdeckém trhu k mání.
Prozatímní tabulku FIA výkonnosti jezdců naleznete ZDE