Svůj jubilejní 30. start v DTM proměnil ve svoje první vítězství v této populární sérii cestovních vozů. Ale cesta k úspěchům byla velice dlouhá.
„Moje letošní sezóna začala skromně. V kvalifikacích jsem nebyl nejlepší, ale v závodě byla moje rychlost velice dobrá. Konec sezóny dopadl velice dobře. V Barceloně a na Hockenheimu jsem vyhrál. Když vezmete, jak špatný byl můj vstup do sezóny, je celkové čtvrté místo k klasifikaci jezdců dobrým výsledkem. To je optimistické.“
Optimismus Britovi během sezóny často chyběl. Čtyřikrát šesté a jednou jedenácté místo v pěti závodech. Do poloviny sezóny bilance nevypadala vůbec dobře. Tento výsledek nezlepšovalo ani jedno nejrychlejší kolo z Oscherslebenu. Závod v Mugellu neznamenal pro Greena žádnou změnu. „Tam se mi ve čtvrtém kole zlomilo zavěšení. Něž se to stalo, tak jsem jezdil na šestém místě. Mohl jsem získat dobrý výsledek, chtělo to trochu štěstí,“ říká Green.
V holandském Zandvoortu zajel Jamie opět jen nejrychlejší kolo závodu, ale pak už následovala „jeho“ Barcelona. „Po psychické stránce bylo toto vítězství velice důležité. Byl jsem už třetí rok v DTM a ne a ne vyhrát. Hodně mladíků, které jsem potkával v Euro sérii formule 3 a jiných závodních sériích, by mohlo v DTM zvítězit. První vítězství mi hodně pomohlo k tomu, že si věřím, že vyhrávat mohu i já. A opravdu se to potvrdilo na posledním závodu roku na Hockenheimu.“
V Barceloně sice vyhrál s notnou dávkou štěstí, ale svým vítězstvím na finále DTM všem ukázal, čeho je schopný. Jamie by nechtěl zůstat jen u těchto dvou vítězství, ale svoji sbírku by chtěl třeba už v nadcházející sezoně výrazně rozšířit.