Američan čekal na vítězství pouhých šestnáct závodů, pro tým Rahal Letterman Racing to bylo čtyřleté čekání. Na druhém místě dojel Darren Manning, na kterého se konečně usmálo štěstí. Ohromné úsilí vynaložil Tony Kannan, jenž ve warm-upu havaroval a poranil si zápěstí.
„Sen se stal skutečností,“ řekl sedmý rozdílný vítěz letošní sezóny. „Americké dítě v americkém týmu vyhrálo s nápisem ethanol na bocích vozu. Nedokážete si představit, jak šťastný jsem. Je to neuvěřitelné.“
Ryan Hunter-Reay se do vedení protlačil devět kol před cílem, v tu chvíli se totiž na čele pohyboval Darren Manning. Jenže díky žlutým vlajkám se Hunter-Reay dostal na dostřel Manningovi a poté už nebyl problém udržet v zatáčce vnitřní stopu o protlačit se na první místo.
Naprosto nečekaně chyboval Scott Dixon. Ve snaze zahřát si pomalou jízdou za pace carem pneumatiky nezvládl monopost a dostal smyk přičemž sebou vzal i vedoucího Briscoeho. Oba zajeli k mechanikům na opravu, ale o vítězství už bojovat nemohli. „Cítím se hrozně, byl jsem naprostý idiot,“ řekl Dixon.
Ani Helio Castroneves neměl to štěstí bojovat o trofej pro vítěze. V kvalifikaci nezajel žádný čas a v závodě se potýkal se špatným řízením monopostu.
Důvod k radosti měla konečně celá stáj Dale Coyne Racing. Průběh sezóny je pro ni zcela katastrofický, tentokrát šance využila; Bruno Junqueira dojel šestý, Mario Moraes sedmý.
Další závod se jede už následující víkend, na oválu v Nashvillu.
Ryan Hunter-Reay se dočkal prvního vítězství
WATKINS GLEN - ZÁVOD; Z totálního propadu favoritů dokázal těžit vždy výborný Ryan Hunter-Reay a poprvé ve své krátké kariéře v IndyCar zaparkoval svůj vůz na Victory lane.