Tony se řadí do skupiny zdravě pověrčivých závodníků. Do monopostu nastupuje pravou nohou z levé strany a nosí vždy stejné (ale vyprané) části spodního oblečení. Pravděpodobně kvůli kariéře v motokárách považuje šestku za šťastné číslo.
Ranné mládí
Vášnivý sběratel náramkových hodinek neměl jednoduché dětství. Ve třinácti letech se stal hlavou rodiny, jeho otec totiž prohrál těžký boj s rakovinou. Přesto dal otci ještě před smrtí slib, že se bude nadále věnovat závodům na motokárách.
V letech 1986-90 sbíral doma v Brazílii jeden motokárový titul za druhým (celkem šest) Proto nebyl jeho přestup do brazilské Formule Ford žádným překvapením. V roce 1993 odešel hledat štěstí do Evropy, kde následujícího roku vyhrál italský šampionát Formule Alfa Boxer. Na starém kontinentně pobyl ještě jeden rok, než definitivně odcestoval do Ameriky. V roce 1996 skončil na druhém místě série Indy Lights a další sezónu již s přehledem vyhrál. Jedinečný talent zaujal tým Forsythe Championship Racing působící v sérii Champ Car…
Amerika a Champ Car
Tony Kanaan debutoval v sérii CART roku 1998 za tým Forsythe. Jeho nástup do nejvyšší ligy formulových závodů Ameriky dopadl nadmíru dobře. Na konci sezóny se těšil z ocenění nováček roku. V celkovém hodnocení skončil na devátém místě a bodoval v 11-ti z celkových 19-ti startů. Takového úspěchu dosáhl naposledy Nigel Mansell v roce 1993, kdy včetně nováčka roku vyhrál i celkové mistrovství. Tony dojel desetkrát v TOP10 a od druhého ročníku si sliboval velké naděje na vítězství
V roce 1999 zažil úspěch, ale i zklamání. Oproti první sezóně si pohoršil o dvě místa, v konečné klasifikaci figuroval na jedenáctém místě. Nicméně získal to nejcennější, vítězství v nabyté a vyrovnané sérii. Na oválu v Michiganu nejprve vedl Max Papis, ale dvě zatáčky před cílem vyschla Italovy nádrž. Kanaan převzal vedení, ale až po projetí cílem si mohl být jistý. Ze zadu jej totiž nebezpečně ohrožoval Juan Pablo Montoya. Cílem projeli s rozdílem 0.032 vteřiny, čímž vytvořili druhý nejtěsnější výsledek v historii Champ Car. Po vítězství přišlo i pole-position v ulicích Long Beach. V druhé sezóně za tým Forsythe Championship absolvoval Kanaan 20 závodů.
Prokletý Detroit
V nadcházející sezóně opustil Forythe a přesunul se do nově vzniklého týmu Mo Nunn Racing, který měl v ostatních amerických závodech velké jméno. Ale v kvalifikaci v Detroitu havaroval a zlomil si předloktí, rekonvalescence trvala čtyři závody. Celkově se sezóna příliš nepovedla. Brazilec dosáhl nejvýše na osmé místo (Nazareth, Road America, Austrálie) a v šampionátu zaujal devatenácté místo, nicméně nejvýše postavený jezdec s motorem Mercedes.
Druhý rok s Mo Nunn Racing se povedl o něco lépe. Především v druhé polovině sezóny bodoval v devíti z deseti podniků. Kanaan podával stabilní výkony a hlavně spolehlivě dojížděl do cíle, což u něj začalo být pomalu zvykem. Důkazem toho bylo třetí místo v tabulce odjetých kol. Z celkového počtu 2610 kol odkroužil 2383. Na své konto více přidat nemohl, protože si v Detroitu v kvalifikaci přivodil těžkou havárií otřes mozku a nemohl startovat. Formulový monopost poháněný motorem Mercedes dostal v Chicagu na pole-position, ale na nejvyšší příčku v závodě stále nestačil. V konečném hodnocení obsadil deváté místo, čímž vyrovnal osobní rekord z debutové sezóny.
Do IRL na Indianapolis 500
Tony Kanaan hájil i v roce 2002 barvy týmu Mo Nunn Racing s hlavním sponzorem Pioneer a agregátem Honda za zády. V Miami si vyjel třetí pole-position v kariéře v sérii Champ Car, ale v cestě za vítězstvím jej zastavilo vedení závodu. Po třiadvaceti kolech na čele kolidoval se Scottem Dixonem a vyřadil jej ze hry. Za manévr byl penalizován zastávkou v boxech. Cílem projel na devátém místě. V květnu poprvé v kariéře okusil atmosféru slavné pětistovky v Indianapolis a nevedl si vůbec špatně. Startoval z druhé řady a dokonce se i na několik kol objevil ve vedení, než jej chyba v polovině závodu vyřadila ze hry. Po „přijímacích zkouškách v IRL“ se vrátil zpět do Champ Car, kde ve zbytku sezóny získal před vstupem do série IndyCar poslední pole-position. Sezónu ukončil na 12. místě v poháru jezdců.
V IRL na stálo
V září roku 2002 se přidal k vlně ochozích týmu z Champ Car a šel spolu s týmem Andretti Green Racing ke konkurenci na oválné okruhy. Týmovými kolegy mu byli Dario Franchitti a spolumajitel týmu Michael Andretti. V nejtěsnější bitvě o titul šampióna v historii IndyCar se mu finiš v posledním závodě nepodařil. Pět jezdců mělo šanci získat titul, včetně Kanaana. Nicméně Brazilec se v závěrečné bitvě neprosadil a celkově skončil na čtvrtém místě, jednatřicet bodů za vítězným Scottem Dixonem. Ačkoliv byly z výsledku rozporuplné pocity, Kanaan mohl být spokojen. Jednoroční kontrakt s Andretti Green prodloužil na dalších pět let do roku 2008. „V následujících letech máme ještě co dobývat. Mám Hondě a Andretti Green co vracet a příští rok budu bojovat o titul stejně tvrdě, jako letos,“ řekl Kanaan.
A Honda s Andretti Green se dočkali hned v následující sezóně. Tony Kanaan vytvořil hned dva rekordy IndyCar. Prvním ustanovil v kategorii spolehlivost, kdy dokončil všechny závody sezóny a odjel všech 3 305 kol sezóny. Stabilními výsledky si závod před koncem šampionátu zajistil titul, který si plným právem zasloužil. Kanaan, jehož nejoblíbenějším seriálem je Beverly Hills 90210, si přestupem do IndyCar vysloužil pověst špičkového jezdce, což platí dodnes.
Obhájce titulu pokračoval v dlouhé sérii dokončování závodu i v roce 2005, ale nic není nekonečné. Přestože se nadále pohyboval ve výsledcích mezi prvními pěti, na dominujícího Dana Wheldona nestačil. Brit si v první polovině roku vybudoval několika vítězstvími dostatečný náskok, který udržel až do posledního závodu. Kanaan se musel spokojit s druhou pozicí a dvěma vítězstvími, jedním pole-position a dvanácti TOP10.
Rok 2006 se dá označit jako sklizen Chipa Ganassiho a Rogera Penskeho. Tito dva majitelé stejnojmenných stájí si pravidelně střídali své dva jezdce na victory lane. Nakonec pouze dvakrát v sezóně nestálo červenobílé zbarvení před obležením novinářů. V Sears Point se poprvé v kariéře radoval teprve devatenáctiletý Marco Andretti a v Milwaukee se dočkal i Tony Kanaan.