Nadšený Castroneves si opět neodpustil šplhání po plotu lemující dráhu. Jenže tentokrát s ním mnoho diváku radost nesdílelo. Závod byl totiž kvůli dešti posunut o tři hodiny. Castroneves se zpočátku držel těsně za zády Hornishe a jako červenobílý vláček vedli v počáteční fázi závodu. V 61. kole se k Horsnishovi obrátilo štěstí zády. Do té doby vedoucí muž průběžného pořadí byl díky problémům s chlazením nucen odstoupit ze závodu.
Při posledních zastávkách byli Castronevesovi mechanici naprosto jedineční a svého jezdce odbavili ze všech nejrychleji. Po návratu na dráhu měl před druhým Vitorem Meirou náskok dvě a půl vteřiny. Do cíle zbývalo třiadvacet kol. „Ke konci závodu jsem jel jako maniak,“ řekl šťastný vítěz. „Byl jsem velmi agresivní. Deset kol před cílem jsem si říkal, že je vše v pohodě, ale ve zpětných zrcátkách jsem uviděl oranžovou. Nemohl jsem uvěřit, že mě (Meira) dohnal.“
Vitor Meira nakonec zůstal druhý, přesto je se svým výsledkem maximálně spokojen. Dan Wheldon, úřadující šampión, skončil na třetím místě. V průběhu závodu se v čele ocitl na čtrnáct kol, ale v závěru mu chyběla rychlost na pronásledování vedoucí dvojice.
Smolný den měla Danica Patrick, která se ze čtrnáctého místa propracovala do první desítky. Bohužel, jakmile byla Castronevesovi mávána bílá vlajka značící poslední kolo, Patrick došlo palivo a nakonec skončila na sedmnáctém místě.