Jestliže ještě v polovině 60. let byly závody mnohem delší než 300 km, což platilo i pro Monaco, a třeba Grand Prix Belgie "trvala" 415 km, od roku 1973 došlo k zásadnímu omezení délky závodů do zhruba současné podoby, tedy maximálně na 200 mil (321,8 km), případně dvouhodinový limit. Snaha udělat F1 atraktivnější dostává nyní nový rozměr - padl návrh jednotlivé Grand Prix zkrátit, aby připoutaly pozornost především mladších diváků.
Záměr se však nesetkal s nijak vstřícnou odezvou týmových šéfů. "Zajímavé," komentoval situaci Toto Wolff. "Zdá se, že jsme svědky fenoménu, že čím mladší divák, tím méně má trpělivosti. Takže co mu bude předloženo, musí být krátké, rychlé a snadné - jenže Grand Prix je dlouhý závod. A právě ta délka ho dělá specifickým."
Wolff se domnívá, že současný status je nastaven správně. "Ať už jsou dvě hodiny příliš dlouhé nebo hodina dvacet, hodina deset minut akorát, myslím, že tohle je otázkou pro FIA a držitele komerčních práv, aby si to rozhodli. Mám za to, že čím delší závod, tím více je prostoru pro prezentaci reklam, což je pro sponzory důležité."
Christian Horner nabízí srovnání s tenisem a fotbalem: "Zápasy na antuce jsou delší než ty na trávě. Ale zatím nikoho nenapadlo, aby se kvůli povrchu zkracovaly hry nebo sety. Fotbalové zápasy jsou někdy od výkopu plné napětí, jindy zase jeden poločas nestojí za nic. A v F1 tomu není jinak, Monza je neuvěřitelně rychlá, trvá jen něco málo přes hodinu, ale přesto může být statická, zatímco závod v Singapuru kolikrát skončí těsně před dvouhodinovým limitem, a může být doslova nabitý akcí."
K Hornerovi se přidává i šéf Pirelli Paul Hembery. "S Christianem nelze než souhlasit. Je mnoho variant délky závodů a Singapur přináší hodně zajímavých aspektů, i když někdy má také nudné pasáže. Přitom si nemyslím, že jeho délka je něčím špatná, je to prostě jen jedna z variant."
Oproti F1 jsou třeba závody GP2 omezeny časovým úsekem v délce 60 minut, úvodní šampionát Formule-E se skládal ze závodů, které byly málokdy delší než 50 minut. Pokud zapátráme v paměti a vylovíme z ní dříve hojně pořádané nemistrovské závody, délka zejména těch pořádaných na britských ostrovech byla většinou obdobná, a pokud najdeme dobové záznamy, diváci s tím nebyli zrovna spokojení. Pořadatelé se to snažili kompenzovat tím, že zpravidla pořádali dvě rozjížďky, které se zhruba vyrovnaly délce Grand Prix, ale ani to diváky příliš nenadchlo, protože závod byl dle mnoha názorů uměle a zbytečně přerušen.
Závos 24 hodin Le Mans má stále velkou komunitu příznivců | foto: Allan McNish
Argument o tom, že závody budou zajímavější, pokud budou kratší, neobstojí například v USA - závody NASCAR běžně trvají kolem tří hodin a nejdelší z nich - Coca Cola 600 o víkendu v rámci Dne obětí války - obvykle přesáhne i čtyřhodinovou hranici. A nesmíme zapomínat ani na dva klasické podniky těšící se velké oblibě, i když ty jsou z výrazně jiného soudku - čtyřiadvacetihodinové závody v Le Mans a Daytoně. A nedá se říci, že by jejich popularita nějak zásadně kolísala.
