Počátkem 90. let si CART vydobylo místo na slunci. S rostoucím zájmem okruhů i jezdců získávala série na síle a zisk se každoročně zvyšoval. Emerson Fittipadli vyhrál v roce 1989 šampionát a přilákal tím mnoho pilotů z ostatních zemí než Severní Ameriky. Z CART se najednou stalo částečným semeništěm vysloužilých jezdců Formule 1. Kdo nesehnal místo v kokpitu F1, šel se poptat do Ameriky, tam často uspěl. Nigel Mansell dostal na konci roku vyhazov a odešel do CART kde hned v prvním roce vybojoval titul šampióna. Nad přestupem dokonce uvažoval Ayrton Senna, který jednal s Rogerem Penskem. Když nebudeme počítat Emersona Fittipaldiho, Nigela Mansella a Alexe Zanardiho, nikdo se z bývalých jezdců Formule 1 zásadně neprosadil. Ovšem i tak se CART blížila formě evropských závodů. Ve startovním poli dominovali „cizinci“ a ovály postupně mizely z kalendáře. V roce 1979 čítala sezóna 14 závodů, z toho pouze jeden se jel na klasickém okruhu (Watkins Glen), o rok později se prosadily tři okruhy. Trend pokračoval a v kalendáři 95 figurovalo pouze šest oválů ze sedmnácti závodu.
Oválné okruhy ztratily výsadní postavení a kdysi nejváženější ovál Indianapolis ztrácel na své důležitosti. Nejprestižnější americký závod sice zůstával na pomyslném vrcholu, ale ne natolik, aby byl jeho majitel Tony George spokojen. Sen vyhrát na staré cihelně měli pouze američtí piloti a protože jich byla menšina, vážnost Indianapolis 500 mizela stejným tempem jako domácí jezdci ze startovního pole.
Tony George se v roce 1991 pokusil koupit CART, ale odešel s nepořízenou. Proto o tři roky později sepsal plán jak v seriálu vytvořit vhodné podmínky pro americké jezdce, neboť jedinou příležitost důstojně zápolit s nástrahami oválů skýtala série NASCAR.
George se svým seznamem návrhů ani tentokrát neuspěl, proto se uchýlil k nejhorší možné variantě, založil vlastní šampionát Indy Racing League. V roce 1995 zahájil přípravu, v roce 1996 se po extrémním snažení definitivně separoval. Po vzoru oddělení v roce 1979 nalákal několik zvučných jmen jako třeba tým A. J. Foyta nebo jezdce Eddie Cheevera a Arie Luyendyka.
Soudní při se ale nevyhnul. V roce 1992 okruh Indianapolis, již pod vedením Tonyho George, zaregistroval název IndyCar na patentovém úřadu a pronajal ho sérii CART. Těsně před rozdělením cest chtěl George název zpět, ale u vedení seriálu narazil na odpor. Konflikt putoval k soudu, kde CART muselo upustit od oficiálního názvu IndyCar World Series. George spor vyhrál, ale soud rozhodl, že název IndyCar bude moci použít až v roce 2002. Tudíž do sezóny 2001 byl nový šampionát znám pod pojmem Indy Racing Leauge, po vypršení lhůty dané soudem se šampionát přejmenoval na IndyCar Series.
